16. 10. 1997

Jsme zcela znechuceni vydřidušskými nepálskými zákony. Turista zaplatí 1200 rupií za to, že mu dovolí čtyři týdny chodit po Himálaji. Má přesně předepsanou trasu, kterou může jít, a dalších 650 rupií věnuje na vstup do oblasti Everestu. U Annapúrny je to dokonce 1000. Původně sice trekové povolení automaticky prodlužovalo víza, ale tak tomu již není, a proto dá člověk dalších 1970 rupií za prodloužení víz. Chtěli jsme se od Everestu vrátit jinou cestou, ale nejde to, tam už neplatí naše treková povolení. Ceny jsou stanoveny samozřejmě jen pro turisty, Nepálec zaplatí 10 rupií za vstup do everestské oblasti, stejně jako 10 rupií za vstup do královského paláce v Káthmándú, přičemž cizince stojí prohlídka paláce rupií 250. Jsme rozezlení na nejvyšší míru a rozhodnutí vidět Everest a již nikdy se do Nepálu nevrátit. Doufám alespoň, že vybrané miliony použijí ve prospěch místních lidí a na ochranu Himálaje.

V takovéto náladě docházíme k opičímu chrámu - Swayambhunath, asi nejpopulárnějšímu buddhistickému chrámu v Nepálu. Buddhovy vševidoucí oči, nakreslené na všech čtyř stranách stúpy , jsou jedním ze symbolů státu. Swayambhunath nestojí přímo v Káthmándú, ale na kopci asi dva kilometry na západ od starého města. To však neznamená, že by stál mimo lidská obydlí. Káthmándské údolí je široko daleko jediný rovný kus země mezi horami, a tak jej vyplňuje poměrně hustá zástavba. Ale zpátky k chrámu. Nejzajímavější na něm, když pomineme velké mmnožství opic, návštěvníků a poutníků, je stúpa uprostřed. Tvoří ji bílý půlkulovitý (původně tu bylo "kulovitý", ale Pavel mi vysvětlil, že to je statický nesmysl, a přiměl mě připsat "půl") podstavec, který představuje čtyři základní prvky vesmíru - oheň, zemi, vodu a vzduch. Nad ním se do všech čtyř světových stran dívají Buddhovy oči. Podivný znak mezi očima, Buddhův nos, je vlastně nepálská číslice 1, symbol jednoty. Nad čtveřicí očí se tyčí třináct prstenců znázorňujících třináct stupňů buddhistického poznání. Na každém z prstenců jsou zavěšeny plíšky, které se ve větru pohupují a cinkají. Nad třináctým prstencem se rozprostírá zlatý deštník nirvány.

Stúpu obklopuje spousta modlitebních mlýnků. Posvátná mantra Óm mani padme húm je napsána na každém z nich. Ó klenote v květu lotosu - klenotem je míněno pohlaví muže, květem lotosu klín ženy. Svaté spojení, které způsobuje zázrak nového života.

Kolem stúpy procházejí poutníci a roztáčejí mlýnky. Je tu trochu moc lidí, moc hluku a zmatku, než aby mohl člověk chvíli rozjímat o smyslu života. Buddhismus by se spíše dal nazvat filozofií než náboženstvím. Život je utrpení, protože lidé lpí na pomíjejícím. Pokud se osvobodíme od závislosti na věcech, lidech, okolnostech, dosáhneme blaženosti.

Kousek za Swayambhunath nacházíme další chrám. Nejsou tu ani turisté ani poutníci. Večerní slunce krásně osvětluje nádvoří. Nad hlavami nám plápolají stovky modlitebních praporků, každý závan větru odnáší na nich napsané modlitby k nebesům. Sedím, dívám se na praporky, jak se třepetají, a přemýšlím. Na druhé straně nádvoří stojí buddhistický klášter. Zvědavě nakukujeme dovnitř. Mniši v červených hábitech, skupinka asi deseti malých kluků, taky v hábitech. Chvíli kopou kuličkou, pak se kolem nás seskupí. Zvědavě listují průvodcem a prohlížejí si obrázky. Nejvíc je zaujmou erotické výjevy z hinduistických chrámů. Smějí se a pozorně zkoumají fotografie. Hábity, nehábity, jsou to prostě kluci.

Večer jdeme do restaurace a slavíme Pavlovy narozeniny. Oslavenec si dává steak s hranolkami a vypadá, že dosáhl nirvány i bez předchozích třinácti stupňů. Vzhledem k jeho masomilné povaze a všem těm dalbhátům a chowmejnům, kterými se živíme, mi to nepřipadá ani tak zvláštní.