ZÁPISKY Z NÍŽIN

5. 12. 1997

Strávili jsme krásných pět dní v Káthmándú. První sprcha po téměř měsíci ze mě nejen smyla špínu a proměnila smradlavce zpět v hubenou Evropanku, ale také sloupala všechnu dostupnou kůži, až jsem si připadala jako hádek.

Chodili jsme mlsně po městě a kupovali samé dobrůtky, po kterých se nám v Himálaji stýskalo: cibulové smaženky pakody, samosy plněné bramborami a hrachem, vaječné placky pápad, výtečné čerstvé "koblížky" rotí posypané strouhaným kokosem, vše za ceny, o nichž se nám mohlo v horách jen zdát.

Platnost našich víz se neodvratně blíží ke konci, a tak musíme, byť neradi, Káthmándú opustit. Připadám si tu trošku jako doma. Máme tu "náš" hotýlek, hospodu kam chodíme na jídlo, smoukhašáka - chlapíka, co nám ve Freak Street den co den nabízí kuřivo. Jeho "Smoke hash, marihuana, good price!" mi bude chybět. Odjíždíme navečer, slunce zapadá do typického káthmándského smogu. Ulice jsou plné, přeplněné aut, rikšáků, lidí, troubení a kouře. Kdo ví, jestli se sem ještě někdy vrátíme.

6. 12. 1997

Na to, že nám dnes o půlnoci vyprší nepálská víza, jsme překvapivě v pohodě. Pavel dospává celonoční jízdu autobusem, já se sluním na terásce a z náměstí ke mně doléhá hudba a zpěv doprovázející hinduistický svátek Bibaha Paňčami. Lidé si připomínají svatbu Síty a Rámy, která se zde podle vyprávění starobylého eposu Rámájana odehrála.

Jsme v Džanakpuru, městě, které jsme náhodou objevili v průvodci ve snaze rozdělit si dlouhou cestu autobusem z Káthmándú do Dárdžilingu napůl.

Jsme zpátky v Indii. Ne sice zeměpisně, ale vším ostatním ano. Rovina od nevidím do nevidím, horké slunce, kokosové palmy, ventilátory, moskytiéry, pouliční prodavači všeho možného i nemožného, pestrá sárí, ohnivě barevná tika, hory odpadků, prasata, krávy, psi a hinduistický svátek.

Dopoledne trávíme v blízkosti Džanaki mandir, chrámu, v němž a okolo nějž se slavnost koná. Rozlehlý pestrobarevný chrám postavený roku 1912 ve stylu nazvaném mughalské baroko je zasvěcen Sítě, manželce velkého hrdiny Rámy. Jsem oslněná neskutečnou pestrostí barev okolo mě. Dojem ještě umocňuje troubení, cinkání, bubnování, zpěv a tanec, vůně santálových tyčinek i náhrdelníků z oranžových květů afrikánů, které jsou u hinduistů velmi oblíbenou ozdobou.

Na Evropu neskutečný kýč, ale tady je to normální a krásné. Mám touhu taky si nechat na čelo napatlat tiku, navěsit na zápěstí skleněné náramky, splynout s davem, stát se jedním z nich, i když vím, že to není možné.

Město se nám líbí. Spleť křivolakých uliček, občas nádrž na vodu, spousta pestrobarevných lidí a hlavně - žádní turisté. Kromě asi tří zápaďanů jsme za celý den nikoho neasijského nepotkali. Ubytováváme se v lodži poblíž chrámu, všechny nápisy včetně poutače na ulici jsou v dévanágarí a v knize hostů není kromě nás jediný zápis latinkou. Typicky místní jsou tu ovšem i komáři, kterých je tu opravdická hojnost, a tak bereme zavděk moskytiérami na postelích, snad nás v noci ochrání.

8. 12. 1997

Je komické, jak jsou hranice států relativní. Včera jsme projížděli rovinami terají, které náleží k Nepálu, ale charakterem jsou indické, dnes nás klikatá horská silnička dovedla do Dárdžilingu, který sice zeměpisně patří k Indii, ale připadáme si tu ryze nepálsky.

Cestou autobusem jsme nás pobavily nápisy na zídce podél silnice, zamýšlené jako varování pro neopatrné řidiče:

It is better to be 15 minutes late in this world, than 15 minutes earlier in the next.
(Je lepší mít v tomto světě 15minutové zpoždění, než být na onom světě o 15 minut dřív.)

Love your neighbour, but not while driving.
(Miluj svého bližního, ale ne za jízdy.)

If you will sleep, your family will weep.
(Budeš-li spát, tvá rodina bude lkát.)

Mountains are pleasure, if you drive with leasure.
(Hory se ti budou líbit, když pomalu budeš řídit.)

Těmito i jinými "uměleckými" výtvory byly vyzdobeny i ty nejprudší zatáčky. Vzhledem ke znalostem angličtiny u místních lidí a času, který je potřebný k přečtení takového nápisu, bych se nedivila, kdyby cedule způsobily už nejeden pád ze stráně.

V Dárdžilingu prší a je po sezóně, takže poměrně snadno sháníme levný pokoj. Před vlhkem a zimou se schováváme do spacáků a zbytek večera povídáme s panem domácím.