Praha - Zurich - Istanbul

Jak je z obrázků patrno, do Istanbulu jsme letěli letadlem. Stopa jsme zavrhli, na to bylo zima a málo času. Samozřejmě jsme zjišťovali možnost dopravy autobusem. Jezdí přímá linka Praha - Istanbul, nicméně v čase vánočním je frekvence jízd omezena. Mohli jsme jet busem do Turecka, ale zpátky už žádný spoj, který by nám vyhovoval, nebyl. Tak jsme nakonec letěli.

Letenky jsme si koupili týden dopředu v liberecké pobočce Čedoku. Protože jsme měli poměrně přesné požadavky na datum letu, abychom maximálně využili dovolenou, letěli jsme nakonec se společností Swissair s přestupem v Zurrichu. Z  Prahy do Zurrichu to trvá 1 hodinu, pak 1,5 hodiny čekání na letišti a za další 2 hoďky už jste v Istanbulu.

Letiště Ruzyně - před odletem

Po příletu do Istanbulu je potřeba jednak posunout hodinky o hodinu dopředu, ale hlavně projít pasovou kontrolou. K tomu je třeba mít v pasu turecká víza. Ta si zakoupíte přímo na letišti u pultíku, který je těsně před budkou imigračních úředníků. Víza stojí 10 US$, a vyplatí se vám mít drobnou desetidolarovku připravenou dopředu, protože směnárna je až v příletové hale za pasovou kontrolou. Nejspíš by šlo vízum zaplatit i v jiné měně, ale na českou korunu bych si nevsadil. My jsme byli raději příslušným obolusem vybaveni.

Letiště Zurich - mezipřistání

Dalším bojovým úkolem je dostat se z letiště do centra města. Nejprve je potřeba vybavit se místní měnou, aby bylo čím zaplatit jízdné. To se dá poměrně snadno zařídit, neboť přímo v příletové hale je několik směnáren. V den našeho příletu (21. 12. 1998) byl aktuální kurz 175.000,- tl (tureckých lir) za 1,- DM (německou marku). Poměrně jednoduše se z vás tedy stanou milionáři. Dávejte si dobrý pozor na počet nul, protože pro nás, kteří nejsme trénováni sedmdesátiprocentní inflací, je poměrně snadné zaměnit 1 000 000 za 100 000 bankovku.

No a pak už můžete vyrazit do města. Možností je jako vždy několik. Nejdráž vyjde taxík. Výrazně levnější jsou příme minibusy z letiště do centra. No a pochopitelně nejlevněji vyjde klasická městská hromadná doprava. A taky je to největší legrace. Heslo zní "beledyeši otobys", což znamená právě zmíněný městský autobus. S těmito slovy se vrhněte na prvního člověka, který se vám před letištěm připlete do cesty a vypadá alespoň trochu turecky. S největší pravděpodobností to bude jeden z policistů hlídajících parkoviště. Nic nedejte na to, že mu nerozumíte ani slovo, a bedlivě pozorujte, kterým směrem mávne rukou.

Přelet nad Alpami

Tudy se totiž dostanete z letiště ven. Projdete takovou bránou, co vypadá jako u nás celnice, se spoustou policajtů a ocitnete se na čtyřproudé silnici na Istanbul. Po ní vlevo je směrem do města. Po chvíli dojdete k něčemu, co by při troše dobré vůle mohlo být autobusovým nádražím. V budce, co působí dojmem pokladen nebo informací na našem autobusáku se opět zeptejte na autobus do centra. Když budete mít štestí jako my, potkáte prvního milého turka. Když bude umět anglicky jako ten náš, tak vám vysvětlí, že toto není autobusové nádraží, ale že autobus do centra jezdí ze zastávky kousek naproti přes ulici. A nádavkem vám přidá i dva lístky na autobus - ale na to bych nespoléhal :o).

Tím autobusem nedojedete přímo do města, ale jen na autobusové nádraží "Yeniham". Tam si v budce kupte další dva lístky na autobus a někým se nechte strčit do dalšího autobusu do centra. Centrum se jmenuje "Yenikapi", to je přímo tam, co je ta slavná Aya Sophia. Pokud vás ale strčí do autobusu, na kterém je napsáno "Eminönü", s tím že jede taky do centra, tak jim věřte. To je dole na nábřeží, a k Aye Sophii, v jejímž okolí asi budete hledat nějaký levný hostel, to je zhruba 15-20 minut pěšky přes klikaté uličky kolem Velkého Bazaru. Dobrým pomocníkem je přibližná mapka v průvodci a buzola k udržení směru.

Dále o tom, co je v Istanbulu k vidění ...