Istanbul

Ne snad, že by v Istanbulu bylo k vidění jen to, co je tu prezentováno, to rozhodně ne. Výběr atrakcí, které jsme v Istanbulu navštívili, byl dán především délkou našeho pobytu (celkem tři dny, jeden na začátku a dva na konci naší cesty po Turecku). Doba pobytu v Istanbulu pak zase tím, že raději couráme po kopcích než po městech, a tak jsme svůj čas chtěli strávit především v oblasti Kapadokie.

Z mnoha památek jsme si vybrali těch pár nejznámějších, které jsou nahuštěny jedna vedle druhé ve Starém městě v oblasti Sultanahmet, v evropské části Istanbulu.

Jednou z nejstarších a nejvýznamějších památek je Aya Sophia, neboli původně kostel, poté mešita "Svaté Moudrosti". Byla postavena roku 548 císařem Justiniánem, jako další důkaz velikosti římského impéria. Po tisíc let to byl největší kostel v křesťanském světě. Když v roce 1453, po dobytí Konstantinopole ottomanskými nájezdníky, získal tuto velkolepou stavbu pro Islám Mehmet Dobyvatel, posypal si při vstupu do budovy hlavu hlínou v gestu úcty a pokory. Aya Sophia zůstala mešitou téměř 500 let až do roku 1935, kdy byla Atatürkem prohlášena za museum, kterým je dodnes.

Istanbul - Aya Sophia

Tak to bychom měli krátkou lekci z historie. V dnešním museu je k vidění obojí výzdoba, jak křesťanská, tak islámská. Muslimové totiž původní výzdobu nezničili, pouze ji překryli novou omítkou s vlastním dekorem. Archeologové místy svrchní vrstvu odkryli a zrestaurovali původní křesťanské fresky. Tak je možno mezi obrovskými štíty zdobenými kaligrafickými arabskými nápisy, oslavujícími jméno Alláha a proroka Mohameda, spatřit panenku Marii s Jezulátkem. Tomu říkám náboženská tolerance.

Istanbul - Aya Sophia - interiér

Jedinečnou ukázkou stavitelského umění je obrovská kupole hlavního dómu, která byla stavěna z odlehčených cihel, zdánlivě bez jakékoliv opory (stojí na pilířích zabudovaných do vnitřních stěn budovy, zatímco kupole ostatních mešit, například Modré mešity, stojí viditelně na čtyřech masivních sloupech). Toto odvážné řešení v oblasti častých zemětřesení bylo od architekta poměrně husarským kouskem. Také původní stavba vydržela pouze jedenáct let. Od té doby musela být mnohokráte zpevňována a vyztužována. Co se oprav, rekonstrukcí a restaurátorských prací týče, probíhají i dnes téměř neustále, takže patrně stejně jako my budete mít výhled na majestátnost chrámu zacloněn lešením.

Istanbul - Modrá mešita

Přes park přímo naproti Aya Sophia stojí další ze známých istanbulských mešit - Modrá mešita, plným titulem Sultan Ahmet Camii, neboli mešita Sultána Ahmeta. Jmenuje se podle sultána, který ji nechal vybudovat. Byla postavena v letech 1606 až 1616, tedy o tisíc let později než Aya Sophia. Nedejte se zmást názvem, Modrá mešita vůbec zvenčí není modrá, ale bílá. Modrá se jí říká podle překrásné do modra laděné vnitřní kachlíkové výzdoby. Mešita stále slouží k bohoslužbám, ale protože je to jedna z nejvyhledávanějších turistických atrakcí, je zároveň v době mezi bohoslužbami otevřena i pro nemuslimy.

Vchod pro návštěvníky je ze zadní strany mešity, na konci velkého nádvoří. U vchodu dostanete igelitku na boty, které je třeba před vstupem na posvátnou půdu zout a ženy šátek přes hlavu. Obojí odevzdáte na druhé straně u východu, kde po vás také služba bude chtít finanční příspěvek pro mešitu (jinak je vstup zdarma). Po celé mešitě je na podlaze položen koberec a je velice příjemné jen tak se posadit na podlahu a vychutnávat atmosféru místa.

Zajímavostí Modré mešity je, že jako jediná snad v celé Asii má šest minaretů. Zajímavostí této zajímavosti je, že to na žádném obrázku (včetně toho našeho), není vidět. Poslední dva minarety jsou vpravo od mešity, v rozích ohromného nádvoří, tak trochu odsazené od mešity a schované za stromy. Takže do kompozice klasického snímku prostě nesednou a pokud nevíte, že to je zvláštnost, tak je nevyfotíte. Tak si toho neopomeňte všimnout, až tam budete.

Istanbul - Modrá mešita - interiér

Kousek za Aya Sophia je další z "must-to-see" ("nutno vidět") atrakcí - palác Topkapi, který byl po několik století sídelním místem sultánů. První palác postavil Mehmet Dobyvatel krátce poté, co roku 1453 dobyl s ottomanskými válečníky Konstantinopoli, a sám byl jeho prvním obyvatelem. Posledním sultánem, který v paláci přebýval byl Mahmut II (1803-39). Všichni vládci po něm pak už žili v palácích evropského stylu stavěných kolem Bosporu (nejznámější z nich je Dolmabahçe).

Palác Topkapi je postaven kolem čtyř nádvoří. První nádvoří je volně přístupné, stejně jako tomu bylo v historii, kdy se zde shromaždovali kupci a obchodníci. Vstupní branou na druhé nádvoří se vstupuje do vlastního paláce. Branou směl projízdět na koni pouze sultán a jeho matka, všichni ostatní, včetně Velkého vezíra, museli sesednout. Dnes sice možná nemusíte sesednout, zato u této brány musíte zaplatit vstupné.

Istanbul - Topkapi palace - vstupní brána sultánského paláce

Jedním z největších lákadel sultánského paláce je prohlídka Harému. Do Harému se bohužel platí další extra vstupné, na které si musíte vystát dlouhou frontu. Dovnitř vás pustí jen v organizovaném davu s průvodcem.

Harém nás v několika ohledech překvapil. Jednak jsme se dozvěděli, že harém jsou vlastně soukromé komnaty sultánovy rodiny. Veškerý život v harému probíhal podle přísných pravidel pod taktovkou sultánovy matky. Sultána nesměla žádná z žen spatřit bez výslovného příkazu matky. Proto všechny chodby v harému mají kachlíkované podlahy. Sultán nosil boty se zlatými plíšky na podrážkách, které při chůzi po chodbách klapaly. Tím již zdaleka všem ohlašoval svůj příchod, aby ženy měly čas se před ním schovat. Takže to zdaleka nebylo tak růžové, jak jsme nám to filmy malují.

Druhým překvapením byly vlastní interiéry Harému. Ty jsou proslulé zdobnou kachlíkovou výzdobou. Jaksi samozřejmě jsme počítali (jak jsme zvyklí z našich zámků), že interiéry budou i zařízeny a vybaveny dobovým nábytkem, takže uvidíme jak se dříve žilo. Nic takového však v Harému není, kromě kachlíků na stěnách jsou téměř všechny místnosti zcela holé.

Istanbul - Topkapi palace - vstup do harému

Něco málo o vybavení a životním stylu se dá dozvědět v ostatních částech paláce, které jsou dnes zařízeny v podstatě jako muzeum se sbírkami čínského porcelánu, obrazů a tak. V jedné z místností nás zaujala sbírka sultánských trůnů. Zajímavá byla také výstava sultánských šatů, od klasických širokánských kalhot, tak jak to známe z pohádek, do kterých by se vešli podle mého dva až tři sultáni najednou až po obleky z modernější doby, což byly většinou vojenské uniformy už v běžných proporcích. Nebo výstava smaragdů a umělěckých předmětů, dýk a mečů, zdobených mnohdy neuvěřitelně velkými smaragdy.

Istanbul - Topkapi palace - sultánský trůn

Jednou z kuriozit pro nás byly místnosti na třetím nádvoří, kde jsou schraňovány svaté pozůstatky po proroku Mohamedovi - část jeho pláště, standarty, dva z jeho mečů, chlup z jeho vousu, otisk jeho stopy a některé další. Tyto místnosti mají v podstatě status mešity, takže vás tam pustí pouze patřičně oblečené. V jedné z místností stále sedí imám a po celou dobu, kdy jsou místnosti otevřené pro veřejnost ostatkům předzpěvuje svaté texty z koránu.

Dále o tom, jak vypadá Velký Bazar v Istanbulu ...